Zaměstnavatel je oprávněn přidělovat zaměstnanci jakoukoliv práci, která byla sjednána v rámci pracovní smlouvy. Sjednaný druh práce tak vymezuje hranice konkrétních pracovních činností, které smí zaměstnavatel po zaměstnanci vyžadovat.
V praxi je tak důležité, jak široce či úzce byl druh práce v pracovní smlouvě sjednán. Byl-li sjednán široce a nebylo by možné jednoznačně určit, co vše má zaměstnanec na dané pozici vykonávat (např. byl-li druh práce vymezen široce jako účetní), pak vzniká zaměstnavateli povinnost nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru zaměstnance písemně informovat o bližším označení druhu práce, tedy o jeho pracovní náplni (mzdová účetní či finanční účetní).
Zaměstnavatel určuje pracovní náplň jednostranně – nepotřebuje souhlas zaměstnance (je ovšem vázán tím, že jím určená náplň práce nesmí vybočit ze sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě). Vymezenou pracovní náplň může zaměstnavatel následně kdykoliv dle svých potřeb změnit. Proto podpisem pod určení pracovní náplně zaměstnanec nevyjadřuje svůj souhlas, ale pouze potvrzuje, že byl seznámen s obsahem pracovní náplně.
V případě, že zaměstnavatel požaduje po zaměstnanci pracovní činnost mimo rámec sjednaného druhu práce, pak zaměstnanec může takovou činnost odmítnout, nebo se může se zaměstnavatelem dohodnout na změně pracovní smlouvy v podobě uzavření tzv. dodatku k pracovní smlouvě.