Zkušební doba umožňuje jak zaměstnavateli, tak i zaměstnanci, aby si ověřili, zda jim pracovní poměr bude vyhovovat. Zaměstnavatel během ní může posoudit schopnosti zaměstnance, a naopak zaměstnanec může zjistit, zda ho daná práce baví a vyhovuje mu pracovní prostředí či kolektiv.
Zkušební doba není automatická - musí být vždy mezi stranami sjednána, a to nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. Zkušební doba nesmí být sjednána delší než:
- 3 měsíce u řadových zaměstnanců,
- 6 měsíců u vedoucích zaměstnanců.
Současně platí, že délka zkušební doby se nesmí sjednat delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru - s tím, že zaměstnavatel a zaměstnanec se v průběhu zkušební doby již nemohou dohodnout na jejím prodloužení. Na jejím zkrácení se ovšem dohodnout lze.
Ačkoli zákoník práce zakazuje jakékoliv dodatečné prodloužení zkušební doby, stanovuje také výjimku - zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci, kdy zaměstnanec nekoná pro zaměstnavatele práci, a o dobu celodenní dovolené.
Pokud se tedy zaměstnanec ocitne ve zkušební době v pracovní neschopnosti, tak se zkušební doba o dobu nemoci prodlouží, jelikož během nemoci není možné vzájemné „oťukání“ mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Zároveň platí, že během prvních 14 kalendářních dnů nemoci nesmí zaměstnavatel zrušit zaměstnanci pracovní poměr ve zkušební době. Po uplynutí prvních 14 kalendářních dní nemoci zaměstnance však již zaměstnavatel může zrušit pracovní poměr zaměstnance ve zkušební době bez omezení (s tím, že tato omezení se pak vůbec nevztahují na zrušení dané zaměstnancem).