Novinky z trhu práce a poradna

Obecně zákoník práce více pracovně právních vztahů (tedy pracovních poměrů a vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr – DPČ a DPP) u jednoho zaměstnavatele nezakazuje, tudíž připouští. Ovšem není možné, aby zaměstnanec vykonával určitou práci v pracovním poměru a stejnou nebo obdobnou pracovní aktivitu (popř. činnosti, které jsou částečně odlišné, přesto však spadají do sjednaného druhu práce) by ve svém „volném“ čase vykonával u téhož zaměstnavatele na základě druhé pracovní smlouvy anebo dohody.

Víkend je považován za čas odpočinku, který řada zaměstnanců tráví s rodinou či přáteli. Pokud zaměstnanec musí pracovat v sobotu nebo v neděli, je zaměstnavatel povinen mu tento ušlý čas kompenzovat nejen mzdou za vykonanou práci, ale také příplatkem za práci v sobotu a v neděli nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku zaměstnance. Je však možné, že se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou na jiné výši příplatku (a to dokonce i směrem dolů, například 5 %) – takováto jiná úprava může být obsažena i v kolektivní smlouvě.

V pracovním procesu mohou nastat situace, kdy zaměstanavel nebo zaměstnanec potřebují upravit délku pracovní doby. Existují dva pojmy, které se od sebe velmi liší:

Zákoník práce uvádí, že zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu, který spočívá ve zvláštní povaze jeho činnosti, narušovat soukromí zaměstnance, a to ať už se jedná o odposlech, záznam telefonických hovorů zaměstnanců, kontrolu jejich e-mailů či pošty anebo třeba o provoz kamerového systému.

Na druhou stranu má ale zaměstnavatel v případě závažného důvodu právo do soukromí zaměstnance zasáhnout a výše uvedené kontroly zavést. A to za předpokladu, že bude zaměstnance předem informovat o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění.