Zaměstnavatel je oprávněn určit zaměstnanci nejen místo určení jeho pracovní cesty, ale i způsob dopravy. Ne vždy ale zaměstnanci daný typ přepravy vyhovuje. Smí v takovém případě po zaměstnavateli požadovat povolení jiného dopravního prostředku?
Každý zaměstnavatel může po vzájemné dohodě vyslat svého zaměstnance na pracovní cestu. V rámci cestovního příkazu pak zaměstnavatel zaměstnanci předem písemně určí:
Nejen při hledání zaměstnání mnoho z nás může ztratit sebevědomí (sebedůvěru). Existuje šest jednoduchých triků, jak zvýšit sebedůvěru:
1. Buďte důslední - dodržujte svá předsevzetí.
2. Přestaňte se srovnávat s ostatními.
3. Pochvalte si své úspěchy.
4. Naučte se nový věcem.
5. Soustřeďte se na své úspěchy.
6. Buďte na sebe hrdí.
V době čerpání dovolené má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhrada mzdy přísluší zaměstnanci za každou hodinu, kterou by v daném dnu měl odprocovat podle rozvrhu směn.
Např. při 8hodinové pracovní době přísluší zaměstnanci za každý den dovolené náhrada mzdy za 8 hodin; za den, kdy měla být odpracována 4hodinová směna, přísluší náhrada mzdy za 4 hodiny apod.
Každý zaměstnanec se může dostat do situace, kdy bude potřebovat svému zaměstnavateli doručit písemnost. Jak tedy správně listinné písemnosti zaměstnavateli doručovat, obzvláště v případě, když zaměstnavatel příliš "nespolupracuje"?
Při sestavování rozvrhu dovolené by měl zaměstnavatel přihlížet nejen ke svým provozním potřebám, ale také k oprávněným zájmům zaměstnance (pokud to tedy provozní podmínky dovolí, měl by zaměstnavatel například u zaměstnanců s dětmi zohlednit období školních prázdnin). Podle zákona smí k převodu dovolené dojít pouze za předpokladu, že řádnému vyčerpání dovolené zabrání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody na straně zaměstnavatele.
Ustavení v Zákoníku práce se na přesčasy v rámci dohody o pracovní činnosti nevztahuje. Zaměstnanec má tedy právo na proplacení všech odpracovaných hodin sjednaných v dohodě + přesčasy. Náhradní volno lze uplatnit pouze v případě bylo-li ujednáno v dohodě o pracovní činnosti.
Končí doba, kdy se člověk může stát dospělým až v osmnácti letech. Od ledna získají zletilost i šestnáctileté děti. Ve výjimečných případech to povoluje nový občanský zákoník. Nová pravidla tak mohou využít už velmi mladí podnikatelé. Pokud je nezletilému alespoň 16 let, souhlasí s tím jeho zákonní zástupci a osvědčí soudu, že má z čeho žít, je způsobilý spravovat si sám své záležitosti, pak zákoník nařizuje, že mu svéprávnost musí být přiznána. Vše je uvedeno v §33 občanského zákoníku platného od 1.1.2014:
Zaměstnavatel může uzavřít se zaměstnanci dohodu o hmotné odpovědnosti. Na základě této dohody odpovídá zaměstnanec za škodu na hodnotách, které mu byly svěřeny. Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně. Dohoda o hmotné odpovědnosti nesmí být uzavřena se zaměstnancem mladším 18 let. Každý schodek na svěřených hodnotách musí zaměstnanec zaměstnavateli nahradit z vlastních prostředků. Jedinou možností zaměstnance, jak se této povinnosti zbavit, je prokázat, že schodek nezavinil.
Víkend je považován za čas odpočinku, který řada zaměstnanců tráví s rodinou či přáteli. Pokud zaměstnanec musí pracovat v sobotu nebo v neděli, je zaměstnavatel povinen mu tento ušlý čas kompenzovat nejen mzdou za vykonanou práci, ale také příplatkem za práci v sobotu a v neděli nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku zaměstnance. Je však možné, že se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou na jiné výši příplatku (a to dokonce i směrem dolů, například 5 %) – takováto jiná úprava může být obsažena i v kolektivní smlouvě.
Tento článek se věnuje situaci, kdy zaměstanec čerstvě nastoupí do zaměstnání a má v pracovní smlouvě sjednánu zkušební dobu 3 měsíce. Ve zkušební době zaměstnanec onemocní. Může jej zaměstnavatel okamžitě propustit? Na co má v takové situaci zaměstnanec nárok?